Naše pouť kontaktním rodičovstvím

 Kontaktní rodičovství (KR) často maminky praktikují aniž by věděly že jejich přístup má nějaký název (např. kojení dle potřeby, společné spaní, atd.). Často se ale také nechají přelstít svým rozumem a nenechají svou intuici promlouvat. A o tom je vlastně celé KR – o intuici. Je to také přístup našich předků a tradičních národů, kdy nebyly přemíry knih a dalších vymožeností moderní civilizace s návody jak správně pečovat o dítě a vše se řídilo potřebami rodiny/kmene na základě intuice.

Dnes se bohužel k tomuto přístupu musíme v mnohých případech složitě vracet, v dnešní době rozumu je často pro některé čerstvé maminky těžké poslechnout svou intuici a nedbat „rad“ příbuzných a přátel.

I my jsme si tím prošli, Štěpánek je hodně kontaktní dítko, ale čím je starší, tím jistěji se cítím. Podělím se tedy s Vámi s naším více jak ročním vývojem z hlediska většiny principů KR dle API (Attachment Parenting International). 

Kojení dle potřeby dítěte, šetrné odstavování

Ač se to může zdát, že je to v dnešní době již naprosto běžné, stále potkávám maminky které mají s některými zařízeními jinou zkušenost. I mě bylo řečeno několik týdnů po porodu, že by interval mezi kojením měl být alespoň 2 hodiny protože Štěpánek trpěl hodně kolikou. Byla jsem z toho sama hodně zmatená, nicméně jsem se tou radou nijak zvlášť neřídila. Ale v době šestinedělí mě to dokázalo pěkně rozhodit. Příkrmy jsme začali zavádět (dle norem docela pozdě) až kolem 8 měsíce, kdy začal Štěpánek alespoň trošku jevit zájem o naše jídlo. Později se mi potvrdilo doporučení API ohledně příkrmů a šetrného odstavování (nabídnout nejprve prso a pak příkrm), že pokud je dítě opravdu připravené, vezme si příkrm i po kojení. Na začátku mi to přišlo nemyslitelné, ale funguje to. Muselo by se ale začínat s příkrmy třeba až kolem 10 měsíce.Náš noční kojící maratón stále pokračuje, nicméně mám podezření že to začíná být spíš jen dudací maratón. Přes den Štěpán prso již skoro nevyžaduje. 

Důvěra v pláč dítěte

Snad jediný princip nad kterým jsem ani vteřinu nezapochybovala. Zkrátka jsem věděla že Štěpánek svým pláčem komunikuje, že ho nechci nechat plakat ani chviličku někde odloženého. Teď v batolecím věku je to už jiné, když si svým pláčem prosazuje svou a zkouší mnou nastavené hranice. I tak se mu ale snažím poskytnout náruč ve které se může vyplakat a vyvztekat, nicméně je to mnohdy velmi těžké, protože bych ho v tu chvíli občas nejradši přetrhla…:) 

Společné spaní

Úžasná věc kterou si oba s manželem už neumíme představit jinak. Na začátku spal Štěpánek v kolébce hned u mě a po prvním probuzení putoval k nám do postele. Když z kolébky vyrostl, přistavili jsme „balkon“ (přiražená postýlka bez bočnice) a ten máme stále. Štěpa často spí přesně na hranici postýlky a postele, uprostřed noci putuje mezi nás. Často se tulí k manželovi, škrábe mu vousy, mě má na noční podudání. Je úžasné se s ním probouzet. Ráno pokud ještě chceme spát, Štěpán většinou ještě usne. A s naším nočním maratónem si neumím představit, že bych měla někam vstávat co dvě hodiny. 

Nošení

Nosili jsme od začátku vertikálně v KsK uvnitř, kombinovali i s kočárkem pro případné babičky a můj odpočinek. Zhruba první tři měsíce se ve mně hodně pral rozum s intuicí, kdy jsem řešila zda ho opravdu nerozmazlím, že mi nechce spát sám v postýlce nebo ve stojícím kočárku atd. Intuice a již předtěhotenská touha nosit vyhrála, Štěpán se rád nosí, ale začíná to být čím dál náročnější. V poslední době shledávám čím dál obtížnější vydat se jen s šátkem na celý den do Prahy se vším potřebným (látkovky, jídlo, oblečení, atd.). Pořídili jsme tedy golfky, často mám Štěpánka na zádech a věci v kočárku. Také ho dávám ve městě do kočárku na spaní, protože není již schopný usnout v šátku pokud není doma a nebo v přírodě. Zkrátka ruch velkoměsta není nic pro nás. 

Kontinuální pozitivní výchova

Částečně princip API (pozitivní část) a částečně můj dle knihy Koncept Kontinua.

S ostrým nožem si sice Štěpánek nehraje (nedám mu hoJ, nicméně s vidličkou, k údivu ostatním, si hraje od malička), ale od začátku co se Štěpánek začal více hýbat a lézt jsme byli oba s manželem schopni mu dát důvěru, že dělá jen to na co stačí. Nyní mám čerstvou zkušenost z týdenního pobytu v táboře, tedy v podstatě celý den v přírodě. Štěpánek se pohyboval sám po celém táboře, vždy si hlídal kde jsem a chodil se jen ujistit, že mě stále má. Pokud jsem někam šla , chodil za mnou, vylezl a slezl si sám schody atd. a všichni obdivovali jak je šikovný. Důvodem myslím je, že nebyl nikdy nijak omezován (například nikdy nebyl v ohrádce) a je naučený si od začátku hranice svých možností najít sám i přes drobnější nehody. Rozhodně jsem za ním neustále neběhala a nejistila ho tak, jak to mnohdy vidím u jiných maminek, a on tedy ví, že dělá jen to na co má. Často jsem slýchala a stále slýchám jak to bude náročné až začne lézt a co teprve chodit. Zatím ten pocit vůbec nemám neb má zkrátka naši důvěru. Vím, že ve městě je to jiné, i tam se ale v rámci možností (silnice, auta, nákupní centra, atd.) snažíme o totéž. Určitě jsme tady ale na samém počátku, pozitivní disciplína je oříšek na celý život. Jeho rádius se bude postupně rozrůstat a s ním i zkouška mého „kontinuálního a pozitivního myšlení“. Chce to určitě nutnou dávku odvahy, aby byl člověk schopen dítku dát svou důvěru, umožnit jemu samotnému zjistit, že na něco nestačí a poté mu umožnit se k tomu vrátit později. Také musím konečně dočíst knihu Respektovat a být respektován, i když v tomto období se to asi ještě bez jasných příkazů a občasného důrazného NE neobejde. I to se ale snažím minimalizovat jak to jen jde a podmínky dovolí. 

Bezplenková komunikační metoda neboli přirozená hygiena kojenců

Často zahrnovaná do kontaktního rodičovství i přesto že např. API ji do svých principů nezahrnuje. Po porodu jsem o tom jen slyšela a více informací neměla, ani mě to nijak netáhlo. Byla jsem rozhodnutá pro látkovky. Kolem půl roku jsem občas zkusila, podařilo se nám jeden čas zachytit ranní stolici. Musím však uznat, že s látkovkami a ještě natahovacími vlňáčkami je to docela obtížné. Asi zvítězila moje pohodlnost. Nyní dostatečně dopředu nerozeznám signály a pokud Štěpánka přeruším když už tlačí nebo čůrá, tak na nočník potřebu už nedokončí. Často mi také z nočníku odejde a v zápětí se vyčůrá někde jinde. Takže jsem to více méně vzdala, ráno a jindy když je zrovna rozbalený ho na nočník dám, někdy se zadaří, jindy ne. Tak možná bude více úspěchů s dalším dítkem. 

Toť naše patnáctiměsíční pouť kontaktním rodičovstvím. A jak to bylo a je u Vás? Napište nám svou zkušenost na info@kontaktnirodicovstvi.cz.

Autor: Katka V z KR